Úvod do světa braků všeho druhu a Proč k tomu vlastně došlo

     Kdybych chtěla nějakým tím klišé rovnou začít, tak napíšu, že jsem vždycky věděla, že chci psát tenhle blog, že to byl můj životní sen. Potom, vzhledem k tomu, že tu opravdu začínám něco psát, bych prohlásila, že jsem ta nejšťastnejší holka na světě. Pravda je ale samozřejmě mnohem méně osudová.

K zálibě v pochybných filmech třicáté kategorie jsem se dostala postupně. Začalo to před několika lety.
S rodinou jsem jezdila o víkendech na návětěvu k prarodičům, večer se vždy zvrhl ve sledování televize.
Pokud nebyl k mání opravdu dobrý film, tak jsem většinou prosadila perly sobotních večerů, to jest takové ty skvosty, u kterých popis v programu často začíná slovy "americký katastrofický film."

Všichni dokola jsme se při sledování pobavili, od půlky filmu jsme navíc rozjařeně počítali počet procítěných "Miluji tě", nebo naopak chlapáckého "Dobrá práce, hoši." Tuto často pronášenou pochvalu jsem si vypůjčila k pojmenování názvu žánru klišovitých a vůbec příšerných filmů, takže se stačilo zeptat jen "Bude dneska v televizi nějaká dobrá práce?"  a zúčastněná rodina hned věděla o co jde.
Proto se tedy ta hláška skví i v názvu mého skromného blogu. S "dobrou prací" jsem jednoduše řečeno začínala.


Čas plynul a já jsem začala špatné filmy v televizním programu vyhledávat cíleně.
Před nějakou dobou ale tyto zaručené sobotní zábavy postupně mizely z hlavního vysílacího času do propadliště dopolední v pracovním týdnu a zkázu mého oblíbeného rozptýlení definitivně dovršilo to, že jsem se před rokem odstěhovala z rodinného hnízda do vlastního brlohu bez televize.

Béčkové filmy naštěstí nezmizely úplně, jen se z televizí přesunuly do levných trafikových dvdček. Pár "chcípovin" za 49Kč jsem si v dobrém rozmaru koupila, ale přece jen už raději utrácím peníze spíš za jídlo a žrádlo pro kočky.  Nemluvě o tom, že za 49 korun se dá sehnat například spousta vína, že. Nojo, věčný problém  proirit.

...

     Dosti filmu, teď konečně něco k brakové literatuře. Tentokrát to bude stručné.

První sešitkové romány jsem si koupila asi před dvěma lety v některém antikvariátu jako čtění na noc do práce. Jeden stál tuším 5 Kč, tak jsem jich ukořistila rovnou několik.

Následovalo dlouhé období literárního útlumu, až na počátku letošního roku jsem si v Hodoníně na památku (o této akci se ještě určitě rozepíšu!) koupila jakousi tenkou knížku z edice Harlequin. To samé jsem udělala před dvěma dny v Brně, opět cestou do práce. Tentokrát jsem svůj přístup k braku posunula do vyšší úrovně a v té poslední knížečce se strašlivým rádoby smyslným přebalem jsem podtrhala všechny pasáže, věty a slova, které prostě nešlo nezvýraznit. Nebylo jich zrovna málo!

     Dneska mě napadlo, že bych mohla své názory na věc začít psát.
Recenze na dobré filmy a knihy píše spousta lidí, ale těm hrůzostrašným se věnují nejspíš jen zvrhlící a nadšenci pro věc.  A tak jsem si na toto téma založila blog.

Třeba se jednou dočkám uznání, třeba mi někdo poklepe na rameno a zadeklamuje ono krásné: "Dobrá práce. Tvůj otec by na tebe mohl být hrdý!"

Přeju vám příjemné čtení!