Hrůza se musí stupňovat!
Pro svůj premiérový článek jsem tedy vybrala dílo režiséra Bruce Hunta s názvem Jeskyně (The cave).
Tento pět let starý film jsem kdesi viděla před pár lety a zapamatovala jsem si ho jako typickou dobrou práci.
Nedávno jsem si na něj vzpomněla a na ČSFD zjistila, že je ohodnocen poměrně vysoce, 41% slibovalo na mé poměry docela slušný zážitek. Posléze jsem film sehnala na internetech a v bukolickém klidu soustavně narušovaném kočičími výtržnostmi se na něj podívala.
Zápletka filmu je klasicky béčková.
V úvodu několik východoevropských zlodějů objeví v horách záhadný kostel, v jehož interiéru se nachází samé podivné věci - několik set let staré mozaiky s vyobrazenými okřídlenými démony, nechutný dřevěný Kristus morbidně trpící na kříži a podobně. Dotyčná parta špinavých chlapů v kostele odpálí nálož a velmi náhodně se tím spustí lavina kamenů a všechno zasype.
Děj se následně přesune do současnosti. Tým odborníků - s prošedivělým vědcem v čele - pátrajících na stejných místech objeví pod sutinami kostela rozhlehlou spleť zatopených jeskyní. Pozvou si tedy na pomoc skupinu namakaných potapěčů, aby jeskyně prozkoumala.
Doteď to vypadalo docela normálně, s prvními záběry vymakaných potapěčů ale konečně přichází na řadu spousta klišé. Hurá!
"Elitní skupinu" amerických průzkumníků samozřejmě tvoří samí mladí a perspektivní lidé.
Máme tu blondýnu, drsňáka v kostkované košili, svalnatého černocha (s příšerným jménem Buchanan), ctižádostivého svůdníka, hnědovlasou bioložku, jakéhosi Jacka, ještě kohosi s velkými svaly a agresivním chováním a nakonec zástupce lidu z Asie, Korejce s foťákem. Šedivého vědce už jsem zmínila.
Průzkumný tým se tedy vnoří do jeskyní.
Po půl hodině se objeví příšera, následuje první mrtvola. Kupodivu to nebyl černoch!
Výbuch zatarasí jedinou cestu zpět. Mezi lehce pošramocenými odborníky začínají neshody.
„Mně se to nelíbí Jacku. Něco je špatně.“
Hádky vrcholí, skupina se rozdělí.
Samozvaný vůdce Jack s černochem hledají cestu ven. Jacka napadne příšera, černoch se diví, že na kousnutí nezabírají antibiotika. Jackovi totiž do krve pronikl parazit, který svého hostitele pomalu mění k obrazu svému.
Samozvaný vůdce Jack s černochem hledají cestu ven. Jacka napadne příšera, černoch se diví, že na kousnutí nezabírají antibiotika. Jackovi totiž do krve pronikl parazit, který svého hostitele pomalu mění k obrazu svému.
Bioložka tuto děsivou skutečnost odhaluje až po další čtvrthodině.
(Velmi časté klišé - hrdinům se něco stane, divák to odhalí hned, o mnoho scén později na to přijdou i jindy inteligentní herci. Divák je zaplaven pocitem vychytralé blaženosti. "Ha, já jsem to říkal!")
Spousta klaustrofobických záběrů, hrdinové se vyděšeně plácají ve vodě a něco kolem nich plave. Všude je tma. Vlastně většina filmu se odehrává ve tmě, světlo pochází jen od baterek a světlic.
Vědec je sežrán.
Příšery se zase odhalí o trochu víc a bystrý divák pochopí, že jsou to ti zmutovaní zloději ze začátku! Šokující.
Příšery se zase odhalí o trochu víc a bystrý divák pochopí, že jsou to ti zmutovaní zloději ze začátku! Šokující.
Následuje veselá scéna.
Blondýnka oděná do kraťásků a jakési podprsenky - je to tak svůdné, jak se to hodí na výpravu pod zem - šplhá na vysokou skalní stěnu. Myslí si, že nahoře bude východ. Přátelé na ni volají ať se vrátí. Ona leze dál, odpoví jim jen typickou poslední větou před smrtí:
Blondýnka oděná do kraťásků a jakési podprsenky - je to tak svůdné, jak se to hodí na výpravu pod zem - šplhá na vysokou skalní stěnu. Myslí si, že nahoře bude východ. Přátelé na ni volají ať se vrátí. Ona leze dál, odpoví jim jen typickou poslední větou před smrtí:
„Nic se mi nestane!“
Jistěže nestane, blonďatou superženu jen o pár minut později sežere příšera.
Skupina se definitivně dělí.
Čím dál víc zmutovaný Jack, svůdník Tyler a černoch tvoří jednu skupinku.
Černocha sejme Tylerův dýchací přístroj, ale přežije, odnese to jen jeho noha.
Agresor ze skupinky druhé se hrdinně obětuje a po zásluze zhyne, stejný osud potká i Jacka.
Černocha sejme Tylerův dýchací přístroj, ale přežije, odnese to jen jeho noha.
Agresor ze skupinky druhé se hrdinně obětuje a po zásluze zhyne, stejný osud potká i Jacka.
I Korejec je sežrán.
Takže to nám zbývá... černoch, vědkyně a svůdník Tyler.
Takže to nám zbývá... černoch, vědkyně a svůdník Tyler.
V závěrečné scéně, která se odehrává nejspíš pár dní poté, co se zbývající trojice zachránila, mne zaujal... trabant. Poslední minuty, šokojící odhalení a konec.
Jak jsem psala na začátku, tento film nepatří mezi nejhorší, hlavně nepůsobí lacině.
Vizuální stránka věci se mi líbí, kamera je zajímavá a prostředí je docela působivé.
Alesoň pro mě, nemám příliš ráda podzemní prostory - ten pocit, že nemůžu jen tak ven a že mám nad hlavou kdovíkolik metrů země... Brr.
Hudbu jsem - až na pár heriockých nebo á la Čelisti chvilek - nezaznamenala.
Zkrátka klasika. Nejvíc mě zklamalo, že tam ani jednou nezaznělo ono "Dobrá práce!"
Když funus, tak s konduktem, ne?
...
Klišé:
Zápletka, univerzální směs hrdinů objevující se v mírných obměnách v každém druhém katastrofickém nebo hororovém filmu, jejich postupné umírání.
Jak jsem psala na začátku, tento film nepatří mezi nejhorší, hlavně nepůsobí lacině.
Vizuální stránka věci se mi líbí, kamera je zajímavá a prostředí je docela působivé.
Alesoň pro mě, nemám příliš ráda podzemní prostory - ten pocit, že nemůžu jen tak ven a že mám nad hlavou kdovíkolik metrů země... Brr.
Hudbu jsem - až na pár heriockých nebo á la Čelisti chvilek - nezaznamenala.
Zkrátka klasika. Nejvíc mě zklamalo, že tam ani jednou nezaznělo ono "Dobrá práce!"
Když funus, tak s konduktem, ne?
...
Klišé:
Zápletka, univerzální směs hrdinů objevující se v mírných obměnách v každém druhém katastrofickém nebo hororovém filmu, jejich postupné umírání.
Hlášky:
„Víš, že jsem nejlepší.“
„Utíkejte!“
„Je po všem.“
„Alexi, jsi v pořádku?“
„Dokážeš to!“„Nic se mi nestane!“
Žádné komentáře:
Okomentovat